Více než tři čtvrtiny Čechů (76 %) třídí odpad. Mezi další nejčastější udržitelné aktivity Čechů pak patří nákup úsporných spotřebičů či žárovek a omezování spotřeby energií a vody. Naopak použité zboží kupuje 23 % Čechů a potraviny s ekologicky náročnou výrobou omezuje jen 13 % Čechů, vyplývá to z dat průzkumu agentury Ipsos s názvem CSR&Reputation Research 2022.
Data dále ukazují, že tyto činnosti musí mít pro Čechy většinou i jiný rozměr než jen ten ekologický. Jen 12 % z nich se totiž nezdráhá snížit si svůj komfort či vynaložit větší finanční prostředky, aby žili udržitelně. Zhruba polovina populace pak spadá do tzv. „pohodlné většiny“, tj. mezi lidi, kteří se sice snaží žít udržitelně, ale nechtějí slevit ze své životní úrovně či zvýšit své výdaje.
V tomto kontextu dává smysl, že Češi v rámci udržitelných aktivit právě nejčastěji třídí odpad. Nestojí to příliš energie, a naopak lidé mohou ušetřit za svoz komunálního odpadu. Z toho ale vyplývá nebezpečí, že se z třídění stane jen úlitba a jakýsi vyprázdnění symbol.
Z vytříděných plastů se využije jen třetina
To jednak proto, protože Češi sice opravdu vytřídí spoustu odpadu, ale recyklaci čeká menšina z něj. Jak poukazuje analýza Indexu prosperity a finančního zdraví, např. na dotřiďovacích linkách se u nás ještě nedávno využila pouhá třetina vysbíraných plastů. Druhak třídění samo o sobě příliš problémů nevyřeší. Samotná recyklace spotřebuje energii, a to jak už v rámci sběru, tak samotného zpracování.
Mnohem efektivnější způsob představuje čistě redukce odpadu. Jenže třeba bezobalové potraviny kupuje 9 % Čechů a použité zboží 23 %, jak bylo zmíněno na začátku článku. Dlužno každopádně dodat, že dvě pětiny Čechů deklarovali snahu opravit poškozené věci před vyhozením.
Chudší mají větší uhlíkovou stopu z vytápění, bohatí zase z ježdění autem a z létání letadlem
Lidé se ve skutečnosti často pro udržitelné alternativy rozhodnou až ve chvíli, kdy jim to dává smysl z pragmatického hlediska – kdy tím mohou ušetřit nebo zpříjemnit život. Na to poukázala nedávná energetická krize, jež přiměla mnohé přehodnotit svůj přístup k energiím. To podtrhují i data Ipsosu, podle nich lidé omezují spotřebu energií a vody, nakupují úsporné spotřebiče, a dokonce využívají energii z OZE především kvůli finančním úsporám, než aby zachránili planetu.
Energie v domácnosti přitom tvoří jednu z největších složek uhlíkové stopy českých domácností. Týká se to ponejvíce tzv. strádající třídy, a to zejména kvůli neefektivnímu vytápění, poukazuje na to výzkum Českého rozhlasu Rozdělení klimatem. Zde se tedy udržitelné chování s úsporami potkává, platí to ale pouze v kontextu energetické krize, která ceny za energie vyhnala rekordně vysoko.
Naopak tzv. zajištěná střední třída a nastupující kosmopolitní třída, tj. lidé s vyššími příjmy často žijící v Praze a nejvíce se zajímající o životní prostředí, vyprodukují podstatně více skleníkových plynů oproti zbytku populace dopravou – létáním i jízdou automobilem. V případě nastupující kosmopolitní třídy se jedná dokonce o násobně větší hodnoty.
Zde stojí za připomenutí, že podle dat Ipsosu v současnosti omezuje cestování autem a volí ekologičtější prostředky 32 % Čechů. Jenže ačkoli třeba lépe zajištěné třídy jezdí více městskou hromadnou ¨dopravou, stále vyprodukují více emisí využíváním automobilu než zbytek populace.
Více než dvě čtvrtiny Čechů necítí osobní zodpovědnost za změnu klimatu
Povaha udržitelnosti chování Čechů nicméně není jen soubojem mezi komfortem a ekologickým přesvědčením. Výzkumy sice shodně uvádějí, že většina Čechů si uvědomuje klimatickou změnu, např. podle Rozdělení klimatem se jedná o 85 % české populace, to ještě ale příliš neříká, jaký postoj k ní zaujmou.
Většina Čechů (56 %) např. necítí osobní zodpovědnost za změnu klimatu, vyplývá to z dat Centra pro výzkum veřejného mínění. Ačkoliv tedy Češi nepopírají neblahý vývoj klimatu, současně z něj většinou viní někoho jiného než sebe samotného.